Aktuality - Martin Holexa v knihovně
Autorské čtení Martina Holexy
Začátek října se už tradičně nese ve znamení Týdne knihoven. Tentokrát jsme to vzali opravdu poctivě a o aktivity nebyla v tomto týdnu nouze. Hned v pondělí zavítala do školy paní spisovatelka Klára Smolíková, která s sebou přinesla spoustu knih a příběhů a během dne seznámila většinu dětí z prvního stupně s prací spisovatele, představila jim svoje dílo a také se společně ponořili do některé z jejích knih. V tomto týdnu jsme také odstartovali nový semestr univerzity třetího věku. Ale hlavní akcí bylo autorské čtení místního autora a všeuměla Martina Holexy.
Martin je člověk tvořivý a kromě toho, že se věnuje muzicírování a skládá vlastní hudbu, tak je taky dřevořezbářem samoukem. O tom, že mu to jde, svědčí třeba socha sv. Floriána umístěná v kostele v Rychalticích. Ani na poli literatury není Martin úplným nováčkem. Vyšla mu kniha Tajemství Malinové hůrky, která je k zapůjčení i v naší knihovně. Nyní se Martin chystá na svou první básnickou sbírku, kterou doplňuje vlastními ilustracemi. A právě k představení některých jeho básní jsme uspořádali 9.10. v naší malé knihovně autorské čtení. Básničky byly milostné, smutné i veselé a o hudební doprovod se postaral Lukáš Jacko se svou kytarou a také z části s vlastními písněmi. Pomyslným hřebem večera byla Martinova povídka, kterou jsme se rozhodli lehce zdramatizovat, a ta měla u diváků značný úspěch. Děkujeme všem návštěvníkům, kteří přišli (a že se jich do knihovny navzdory malému prostoru hodně vešlo).
Srdeční záležitost
(Martin Holexa)
Jsi krásně tajemná jak dopis v kabelce,
jak růže na špejli, co čeká na střelce.
Jsi svíce adventní vsazena do věnce,
hřeješ jak červíci v domácí pálence.
Někdy jak oceán zdáš se být
chvíli jsi tichá, hned jako bouře, jako Pacifik.
Někdy se ukrýváš jak tuha v pastelce,
chutnáš jak párečky odněkud z Kostelce.
Jindy jsi vášnivá jak čmouha po rtěnce,
někdy zas drahá, má drahá, jak podpis na směnce.
Někdy jak vítr zdáš se být,
Řádíš jak uragán, jindy jak vánek pohladíš.
Pícháš jak květina, co roste na poušti,
jsi cudná jeptiška, co lidem odpouští.
Hraješ mi divadlo, kašpárku z provázků,
jsi vosí žihadlo, pár hadích ocásků.
Někdy jak Sahara zdáš se být,
chvíli pálíš, chvílí jsi chladná jak strážci pyramid.
Autorská kresba - Autoportrét
